Je to již více než sedm let,
tehdy skončil můj sen.
Sen o partě, která je nezničitelná.
Sen o hudbě, která dobude svět.
Síla jak dělová koule,
pět odhodlaných srdcí
rozjetý supící vlak,
ale náhle na slepé koleji.
Prsty tvrdnou,
nohy měknou,
duše stárne,
odhodlání klesá.
Dvě dekády, s klapkami na očích.
Velká párty právě končí.
Chci pokračovat, ale jinak a jinde.
Chybí motivace,
přátelství, energie.
Nikdo nikomu nevěří,
je čas vystoupit.
Je čas vystoupit.
Je čas vystoupit.
Je čas vystoupit.
Je čas vystoupit.
Co se stalo?
Ponorková nemoc?
Přeci nejde o prachy?
Vyhoření?
Neutíkám z boje, ale nebudu koule u nohy.
Přidejte a jeďte dál. Já odcházím.
Ničeho nelituji, šlo o splněný sen.
Nejsem smutný, nejsem naštvaný.
Mám svoji hudbu, kytaru a pár známých.
Jedu pomaleji, v klidu, ale po svém.
Po svém !
It’s been over seven years,
since the end of my dream.
Dream of an indestructible gang.
Dream of music that conquers the world.
Cannon ball power,
five determined hearts.
But the rumbling train
got on a dead-end track
The fingers get stiff,
the knees turn week.
The mind gets old,
the zeal runs low.
Two decades with blinkers on eyes.
The grand party has come to an end.
I wanna go on, but some other way.
I lack motivation
and friendship and zeal.
Nobody trusts anyone.
It’s time to drop off.
It’s time to drop off.
It’s time to drop off.
It’s time to drop off.
It’s time to drop off.
What’s wrong?
Cabin fever?
Is it about money
or burnout perhaps?
I won’t run from the battle, but I won’t be a burden.
So, step on the gas and keep on, I’m leaving now
I have no regrets, it was a dream come true.
I have no sadness, I hold no grudge.
I got my music, my guitar and my friends.
I’m running slower, but in my own way.
My own way !
